Po první části mého životopisu uvádím druhou část mé minigolfové cesty.
5.  2001 – kolmo vzhůru, vstup do reprezentace
Následovala sezóna, ve které jsem začal hrát turnaje GP spolu s extraligovým družstvem Chomutova. Vybavuji si turnaj v Jedovnicích, kde mimo jiné nadýchal David Malík. Tento rok Chomutov pořád ještě bojoval o titul mistrů republiky a já se mezi ně pomalu začínal integrovat.
Vše vyvrcholilo na mistrovství České Republiky v Olomouci, kde se hrálo filcové kombi. Vzhledem k tomu, že jsem celou sezónu hrál velice slušně a náš tým neměl co ztratit – byl jsem poprvé nasazen do družstva. Ve čtrnácti letech mě tedy čekal první opravdu velký turnaj. Na začátku jsem byl velmi nervózní. Míra mé nervozity byla natolik vysoká, že se mi to nepovedlo až do skončení soutěže družstev zkrotit a tak jsem doslova minigolfově vybouchnul. Čísla která mi zapisovali do protokolu byla neúměrně vyšší, než jsem podával v tréninku a tak díky mě klub SKDG Chomutov na titul opět nedosáhl. Samozřejmě, že jsem to celé velmi silně prožíval a neobešlo se to bez hektolitrů slz.

Velký smutek také prožíval tým Tempa, který vedl téměř po celou dobu turnaje a ve finálovém kole také díky nezodpovědné hře některých hráčů svůj náskok před úřadujícím mistrem z Rakovníka neuhájil. Rakovník zde uzavřel svou šňůru pěti titulů v řadě, tak jako v roce 1996 uzavřel Chomutov svou šňůru sedmi titulů.
I přes kolaps na MČR jsem na základě mých slušných výkonů po celou sezónu dostal poprvé pozvánku do Juniorské reprezentace. Mistrovství Evropy Juniorů 2001 se konalo v Praze v kombi areálu Tempa. Nejprve se ale hrál Nationen Cup, kde jsme jako domácí dosáhli velkého úspěchu v podobě bronzové, ale hlavně zlaté medaile.
Být v národním týmu bylo pro mě velmi přínosné a naprosto mi to změnilo vnímání minigolfu jako takového, nutno podotknout, že se mi tato změna zalíbila.
Následovalo samotné Mistrovství Evropy Juniorů. Po absolvování několikadenního tréninku, měl začít samotný turnaj. Já byl nasazen jako náhradník, možná i díky tomu, že jsem byl nejmladší a to ne jen o pár měsíců, ale rovnou o dva a půl roku oproti dalšímu nejmladšímu reprezentantovi.

Krátce před turnajem proběhl motivační pohovor, který vedl reprezentační trenér Milan Lipmann. Zmiňoval se v něm o tom, jak se v turnaji chovat, abychom hráli v klidu, ale řekl i jednu větu, která mi zní v hlavě dodnes: „Pokud budeme hrát to, na co máme, můžeme vrátit český minigolf tam, kam patří – to znamená úplně na vrchol!“ Té větě jsem tehdy nepřikládal moc velkou důležitost a dlouhou dobu jsem nevěděl jak si ji mám vyložit. Co se za tou větou skrývá jsem pochopil až na přelomu let 2005-2006. Člověk, aby mohl vyhrát, nebo chcete-li vyhrávat, musí si uvědomit, že je to vůbec možné a nesmí mít žádné pochybnosti. Je to složité, ale funguje to tak.
Na Mistrovství Evropy Juniorů jsme nakonec vybojovali Bronzové medaile a to jak chlapci, tak děvčata. Důležité byly také nasbírané zkušenosti…